Před 9h ráno jsme nastoupeni ve škole. Náladička dětiček
mírně nervozní, ale na toto téma se nemluví ! Tedy otevíráme dveře do přijímací
recepce (hned v hlavním vchodu vyrostla od minulého týdne nová velká
recepce jíž zkušeně míjíme, páč my přeci víme kam jdeme a co chcemeJ Čekáme až councelor –
přezkušující obslouží studenty před námi a mezitím se nás několikrát kdosi, kdo
jde zrovna kolem, ptá zda už se nám někdo věnuje a jestli něco nepotřebujeme.
Všichni neskutečně milí. Cca 10 minut po 10h. přichází Mr. Cane a další tři
učitelky. Všichni se nám představují (jejich jména samozřejmě pohotově
zapomínáme). Vysvětlují nám, že budou Káťu a Matyho přezkušovat z mluvení,
čtení a poslechu. Takže klasika, kterou naštěstí znají z jejich skvělého
gymplu. Sranda jak srovnáváme. Nejmilejší paní na přijímací recepci už jsme si
minule přejmenovali na paní JindřichovouJ
Káťa i Maty odchází každým s jiným zkoušejícím. Jediné co si pamatuji, že
Káti zkoušející se jmenuje Erin. Opět všichni neskutečně milí. Já se mám
dostavit cca za hodinu.
Snažím se dojet do centra města Loveland. Centrum se mi však
nedaří najít, kavárna taky ne, a tak se vracím do školy cca po půl hodině. Na
nové recepci se ptám, zda se tu dá někde koupit káva. Paní recepční docela
pobavím. Prý jestli jsem neviděla ty mega hrnky kávy, co si všichni přeci nosí
ssebou! Tak se to snažím zachránit otázkou alespoň na kavový automat, ale ani
tady neuspěji. Ok, začínám se porozhlížet co tu mohu ještě cca půl hodiny dělat
a vydávám se přes velkou halu podobnou jídelně. Přičemž mě zbystří postarší
chlápek – jak se ukáže čerstvý důchodce učitel a od kud jsem? A co tu dělám? A
jestli tedy nechci náhodou ukázat školu? A že bude i nadále učit a tak, že
určitě bude učit i moje děti a že se strašně těší, protože takoví cizinci
z takové dálky jsou pro třídy vždy moc zajímaví. No sypal to na mě a
přitom už mě odváděl do labyrintu školy. Ukázal mi šatny, učebny, kanceláře asi
tak desetiny školy. Samozřejmě jsme se náhodou ocitli i u jeho učebny Science,
pod čím tady lze najít fyziku, chemii, dějepis, zeměpis atp. Zrovna, kterou
science on učí už jsem zapoměla, ale hlavní je, že se jmenuje Dany a mám se prý
kdykoli zeptat na cokoli, když si nebudeme s dětma vědět s čímkoli
rady.
Po necelé hodině jsem tedy zpět na „staré recepci“ a čekám.
První přichází Káta a prý, že to bylo docela těžké. Za chvíli Maty. Shodují se,
že nejtěžší bylo čtení a následné odpovědi na otázky. Mluvení mají oba za plný
počet bodů. Bomba a velká pochvala od šéfa přezkušujících Canea. Káťa – naše
čtenářka anglické literatury to čtení fakt trochu popletla a tak je nám
doporučena jedna extra hodina angličtiny v rámci výuky navíc. Dále se
s panem Canem snažíme dopracovat k zorientování se v českém vysvědčení.
Dokonce to vypadá, že některé předměty započítají do místního kreditního
systému a děti díky tomu přijmou do druhého ročníku střední školy, kam dle věku
opravdu patří. Vše se ale dozvíme v úterý, kdy pro nás bude mít pan Cane
vypracovaný osobní rozvrh a dořeší s námi detaily. Důležitá info a změna
je, že škola začíná až ve čtvrtek 21.8. a nikoli v pondělí 18.8. jak jsme
byli původně informováni, vlastně už ani nevím kým a není to důležité.
V úterý tedy odpoledne schůzka u Canea a ve středu cca dvouhodinová
exkurze po škole pro nové studenty. Provádět budou starší studenti a děti si
mají připravit veškeré dotazy co by je zajímaly.
Ok, tak jsme se zase ohledně školy posunuli. Nechtěla jsem
zatím jásat a s jistotou hlásit, že děti jsou přijaté, ale vlastně po
dnešku už asi můžu. ANO, KÁŤA A MATY JSOU PŘIJATI !!! na americkou střední
školu. Druhá ze dvou největších výzev naší cesty splněna !
A hurá jedem to oslavit návštěvou největšího vodního světa
v USA (tedy hlásají titulky na bilboardu, ale to asi hlásají na všech water
světech po celé USAJ
Počasí super. Zvolili jsme pátek, že by mohlo být trochu míň
lidí než o víkendu. Aha, bohužel není. Už parkoviště je masakr. Fronta na
lístky cca 10 minut, nás trochu uklidnuje, ale uvnitř je fakt hlava na hlavě.
Vybíráme první tobogán – lépe řečeno vybetonovanou řeku, na které se sjíždí na
velkých nafukovacích člunech. Pro člun musíme k dolní stanici tobogánu a
stoupáme se člunkem opět nahoru. Skvělý sjezd dolu, i když jsme trochu těžcí ve
třech ve člunku. Další atrakce je opět na člunech. Po prvních cca 10ti minutách
čekání ve frontě to vzdáváme a volíme druhou frontu o něco menší. Dočkají se
cca po 20ti minutách jen dětičky. Člunek je jen pro dva. Poté začínáme sledovat
mraky, blíží se bouřka. Ne, tak rychle jak jsem zvyklí, ale těžké černé mraky
jsou na dohled. Zvládáme ještě ochlazení se a povození na kruzích
v pomalejší říčce. To už je ale poslední atrakce, čemuž nechceme uvěřit
ještě cca hodinu schovaní u šatek a sledující odcházející návštěvníky.
Přibližně po půl hodině hlásí místní rozhlas, že počasí se během následující
hodiny nechystá vylepšit a tak se aqvapark zavírá. Vstupné se bude kompenzovat
jen lidem, kteří mají zakoupenou vstupenku na celý den. Což my samozřejmě
nejsme. Odjíždíme tedy smutně a poté jsme situaci stokrát přehodnotili zda
čekat nebo odjet.
Doma nás čeká nabídka na společnou večeři v pizzerii,
což co nejzdvořileji odmítáme. Ani jednomu z nás se opravdu nechce, jsme
unavení a zážitků už dnes bylo dost. Představa celovečerní konverzace je pro
dnešek dosti náročná.
Dětičky si prvně pouští film v domácím kinu
v suterénu a já sepisuji a dopisuji, abych mohla opět uspokojit naše
nadšené čtenáře a fanoušky. Večer si ještě pouštíme s Betty a Johnem písničky a užíváme skvělý večer s muzikou. Dokonce i společně zpíváme. Joo a důležitá zpráva: chutná jim Becherovka:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat