Vcera jsem si posteskla, ze bych rada chodila plavat. A Betty hned, ze to neni problem a ze kazde pondeli chodi na aquaaerobic, tak at jdu taky, ze tam maji i plavecke lajny. Super, vyrazime s Katou. Super moderní komplex jsem v centru Lovelandu opravdu nečekala. Na bazéně teplo, voda též teplejší než jsem zvyklí z našich bazénů. Což je ale, jak plavci ví, výhoda jen pro začátek. Po chvíli se plave hůř. Půl hodinky jsme to daly, příště asi zkusíme na zaplavání najít jiný bazén, prý jich tuv Lovelandu mají víc. Ale jinak v tomto komplexu můžeme najít squash - juchuuu, spinning, posilovnu a k bazénu ještě výřivku venkovní i vnitřní, divokou řeku a dětské brouzdaliště. Fak skvělé relax centrum. Neomezený vstup pro mě a Káťu 7 doláčů.
Po bazénu jsme pozvány na kávičku s kámoškama Betty. Káťa z toho není dvakrát happy, ale v rámci konverzace dobré i pro ní. Mě to s babčama docela baví. Nejstarší z nich je 93 let, takže skoro jako moje zlatá dr.Ulrychová. Samozřejmě se všichni zajímají proč tu jsme a na jak dlouho. Půl roku každého zajímá a proč a jak atd....
Z kafíčka hodím Káťu domu, skouknu, že Maty právě vstal - je půl 12 - slušný výkon, rozdám pokyny co na oběd a mažu za Pat do nemocnice. Dnes ráno ji operovali natržený sval v boku. Prý s tím žila několik let a nikdo nevěděl proč jí pořád bolí záda. Teď na to kápli a při operaci zjistili, že zranění je menší než čekali, takže i rekonvalescence by měla být lehčí a bez berlí, které původně slibovali na několik týdnů.
Z pacienty se tu moc nemažou. Přesto, že nemocnice vypadá moderně, nacpali Pat cca 2 hodiny po narkoze hutnou polivky, kterou málem neudržela. Žádný hořký čajíčky a první jídlo čistý vývar druhý den po narkoze. A zítra jde domu. Na rehabilitace bude docházet. I tak ta sranda stojí několik tisíc dolarů a Pat s Dwanem jsou štastní, že jim zrovna tuto operaci kryje pojištění. Nemusí tomu tak být u případného jiného problému.
Z nemocnice mažu pro Matyho, který stojí už nastartovaný u dveří s hokejovou taškou a frčíme na staďák.
Odpolední free bruslení. Asi poslední, od pátku už naostro s trenery.
Po příchodu domu nám John oznamuje, že se jde na večeři. Betty čeká zítra nepříjemné střevní vyšetření a nesmí dnes jíst. Tak jí tu přeci nebudeme vonět s jídlem a dělat chutě. Jsem nadšená z toho jak se John chová k Bett ohleduplně, s úctou a obdivem. Několikrát za dobu, co jsme tady Betty před námí věřejně pochválil a řekl jak je svělá ženská a jak vše doma řídí, jak dokáže pohotově rozhodnout věci, které on by rozhodoval daleko méně šikovně nebo pohotově a jak on to oceňuje. Atmosfera mezi nima to je radost :-)
Děti z odjezdu na večeři příliš happy nejsou. Aaaach, ty puberťácký reakce ! Ještě, že John s Betty mají tolik vnoučat v a po pubertě. Já to neznat, beru to jako nevychovanost.
Mexická večeře super. Buritto, Fajitas, Taco...mňam. A já, která měla přes den jen polívku v nemocnici, oceňuji dvakrát. Nálada na večeři opět skvělá.
Večer hrajeme s Matym kulečník. Asi v tom budeme dobří, hrajeme skoro každý den a proti začátkům se fakt lepšíme:-) Káťa kouká na svůj oblíbený seriál v domácím kinu...
Po bazénu jsme pozvány na kávičku s kámoškama Betty. Káťa z toho není dvakrát happy, ale v rámci konverzace dobré i pro ní. Mě to s babčama docela baví. Nejstarší z nich je 93 let, takže skoro jako moje zlatá dr.Ulrychová. Samozřejmě se všichni zajímají proč tu jsme a na jak dlouho. Půl roku každého zajímá a proč a jak atd....
Z kafíčka hodím Káťu domu, skouknu, že Maty právě vstal - je půl 12 - slušný výkon, rozdám pokyny co na oběd a mažu za Pat do nemocnice. Dnes ráno ji operovali natržený sval v boku. Prý s tím žila několik let a nikdo nevěděl proč jí pořád bolí záda. Teď na to kápli a při operaci zjistili, že zranění je menší než čekali, takže i rekonvalescence by měla být lehčí a bez berlí, které původně slibovali na několik týdnů.
Z pacienty se tu moc nemažou. Přesto, že nemocnice vypadá moderně, nacpali Pat cca 2 hodiny po narkoze hutnou polivky, kterou málem neudržela. Žádný hořký čajíčky a první jídlo čistý vývar druhý den po narkoze. A zítra jde domu. Na rehabilitace bude docházet. I tak ta sranda stojí několik tisíc dolarů a Pat s Dwanem jsou štastní, že jim zrovna tuto operaci kryje pojištění. Nemusí tomu tak být u případného jiného problému.
Z nemocnice mažu pro Matyho, který stojí už nastartovaný u dveří s hokejovou taškou a frčíme na staďák.
Odpolední free bruslení. Asi poslední, od pátku už naostro s trenery.
Po příchodu domu nám John oznamuje, že se jde na večeři. Betty čeká zítra nepříjemné střevní vyšetření a nesmí dnes jíst. Tak jí tu přeci nebudeme vonět s jídlem a dělat chutě. Jsem nadšená z toho jak se John chová k Bett ohleduplně, s úctou a obdivem. Několikrát za dobu, co jsme tady Betty před námí věřejně pochválil a řekl jak je svělá ženská a jak vše doma řídí, jak dokáže pohotově rozhodnout věci, které on by rozhodoval daleko méně šikovně nebo pohotově a jak on to oceňuje. Atmosfera mezi nima to je radost :-)
Děti z odjezdu na večeři příliš happy nejsou. Aaaach, ty puberťácký reakce ! Ještě, že John s Betty mají tolik vnoučat v a po pubertě. Já to neznat, beru to jako nevychovanost.
Mexická večeře super. Buritto, Fajitas, Taco...mňam. A já, která měla přes den jen polívku v nemocnici, oceňuji dvakrát. Nálada na večeři opět skvělá.
Večer hrajeme s Matym kulečník. Asi v tom budeme dobří, hrajeme skoro každý den a proti začátkům se fakt lepšíme:-) Káťa kouká na svůj oblíbený seriál v domácím kinu...
Žádné komentáře:
Okomentovat