Hodne ted posledni dobou ctu v knizkach, ze kdyz v neco
veris, cely vesmir se spoji a pomuze ti dosahnout cile. Spojeny cely vesmir si
neumim přesně predstavit, ale veci se opravdu neskutecne hybou. O tom ted neco
vim:-) Vcerejsi den byl byl ten, o kterych se rikava 's velkym D´.
Plan byl : přihlásit děti do školy, Matyáše do hokej
klubu, vecer výlet do cca hodinku vzdáleného Cheyenne na vecu s Erin a rodici.
Zacali jsme pohodovou snidani na terasce. Kolem 10 h.
vyrazime do prvni ze tri vybranych High school.
Rocky mountain High school vypada z venku opustene, ale
uvnitr to docela zije. Sekretarka, ktera vyrizuje prihlasky nam vsak mile
vysvetluje, ze nase bydliste spada pod skolu v Lovelandu. Jak romanticky nazev
mesta! A řekla „vaše bydliště“. Zvláštní! Žádný další dotaz. Prostě: vaše
bydliště! A stačilo ji k tomu nase odpověd na dotaz: kde bydlíte? Asi
nejdůležitější co je tady ve školách zajímá a ona řekne prostě: „vaše bydliště“
No dobrá, uvidíme jak v Lovelandu.
Jedeme cca 20 minut. Na skolnim hristi je spousta deti.
Skupinka nacvicuje pravdepodobne program na zahajovaci ceremonial.
Vchazime do skoly bocnim vchodem. Nejblizsi pani, kterou
oslovujeme ohledne zapisu, nas vede na potrebne misto a cestou se pta deti
jestli nechteji byt clenove jejiho bandu? Chááá, děti nechtějí! A mě se bohužel
nezeptalaJ
Dalsi pani, ke ktere dojdeme je koordinatorka pres sporty
a tak padne prozmenu dotaz, ktere sporty si chteji deti zapsat. Zda se, ze
kazdy ucitel chce lapit do sve skupiny nove kousky. Během pár minut tady, se
cítíme, jakože snad už sem patříme. Všem
však vysvětlujeme, ze jsme se prisli zapsat v prvni rade do skoly. Atak jsme
dovedeni ke kompetentni osobe pres zapis.
Mila pani ihned opousti maminku s holcickou o par let
mladsi nez Kata a Maty a venuje se cca 15 min nam. Zajima ji kde tady máme
bydliště. Overuje, ze spadame do jejich skoly. Dostavame stos prihlasek a
prohlaseni a odchazime s tim, ze do patku prineseme vse zpet vcetne
naskenovaneho rodneho listu a vypisu z ockovaciho prukazu. Noo, hlavně, že jsem
měla očkovací prukazy i rodné listy minuly tyden před odjezdem v ruce a
zavrhla potřebu amerických institucí po českých dokumentech. Chjooo, to bude
náročný. Dokumenty zahrabané někde v krabici v uzamčeném Kati
pokojicku. Klíč má Lucka, která určitě není v Praze. No, musím mé příbuzné
a přátele v té Praze trochu zmenedžovat, ať vědí, že nás mají J
Odcházíme tedy ze školy a mě spadl docela velky kamen ze
srdce. Vyhrano ještě nemáme, ale zatím se tu tvarí, ze zapsat deti sem do skoly
staci na zaklade jakéhokoli dokladu, který prokazuje, že tu bydlime (nabidla
jsem smlouvu s Tmobilem a pry ANO)
Ze školy jedeme na zimák. Ten už známe ze včerejška,
takže no problem J
Trener Gordon, který podle včerejší info měl být celý
den, zkrátka není.Tim Knox, se kterým jsem mailovala je na dovolené.
Nevadí, přes zápisy do klubu seženeme jiného týpka, který
s námi přeochotně projde zápisem na šílených webových stránkách, což jsem
se neúspěšně pokoušela učinit už z domova. Jsem vděčná, že to nemusím
absolvovat a s důvěrou udávám číslo své kreditky k registraci Matyáše
do hokejového svazu USA a k poplatku za celý školní rok což je bratru
2300USD. Období pouze do prosince jejich systém nezvládá a navíc mají různé
ceny pro dvě kategorie, které se Matyho týkají a bude až na začátku sezony
jasné, kam přesně bude zařazen. Dle situace mi prý na konci našeho pobytu
peníze vrátí. VtipnéJ
Aleeeee……Maty je zapsán, seznámil se hned s trenérem
(jak jinak než mladym, nadšenym sympatakem a v pátek 22.8.má první
trenink. JupíííííJ
Kolem 16h jsme doma. Jsem trošku grogy, dávám 20ti
minutovku šlofíčka a hurá na vypisování stohu přihlášek do školy. Chceme to
s dětma projít než odjedeme k Erin, aby nám případně pomohli
s rodiči dopsat co nevíme.
Je to umorny, ale většinu jsme zvládli. A tak kolem 17h
v pohodičce vyrázime do Cheyenne. Strašně se těším. Erin jsem neviděla 4
roky. Naposledy v Praze, když přijeli se Samem z cyklo dvouleté svatební
cesty. Moc mě pomohla tuhle cestu zrealizovat, za což jsem ji nesmirne vdecna.
Cca hodinku jizdy. Jezdit po Americe me baví. Baví me ty
siroké dalnice, plynuly provoz, dobré znacení.
Od Betty máme do konce září půjčený její Lexus. Starší,
ale pohodlný model, automat, jak jinak. A benzin v cene 18 Kč za litr má
taky něco do sebe J
Systém Home-exchange je super věc. Ale zapůjčení aut není
samozřejmost. Tedy jsem s autem nepočítala a mám rozjednou koupi
s agentem z bazaru. To, že Betty s Johnem nabídli pujcení auta
je fakt pecka.
A další pecky mě čekají v Cheyenne.
Večer je to jak jinak, než uzasne dojemny. Privitani
s Erin, jejími rodiči Ruth a Petem a první setkání s malým Jimem, je
fakt uzasny.
V průbehu pripravy vecere nám ruzne pomahají
s doplnením udaju do školních zadostí. Probíráme všemožné a Pete
s Ruth nam vypravi jak si v lete ve Svedsku koupili nové Volvo a že
jen cekaji az jim lodi prijede. Pak, že už nepotrebuji jejich stare a jestli ho
prodají v zari nebo az po novem roce není důlezite. Navíc si ho mozna
koupi Erin se Samem a ti na koupi tez nespěchají. A tak ať si auto klidne
půjčíme.
Chapete to lidi, oni nam nabídli auto – navíc Volvo kombi
čtyřkolku na zbytek našeho pobytu??? Takže……ja nemusim VŮBEC resit koupi
auta???
A tim to nekonci. Když jsem se zminila, že chci koupit
kola, abychom mohli jezdit s detma na kolech, vzali nas do garaze, kde
bylo cca 6 kol a pry at si vyberem, že stejne moc nejezdi a ze budou radi, když
na tech kolech bude někdo jezdit! To uz jsem nemela slov. Když jsem pak jen
zmínila, že se mi nevejdou do Lexuse, tak měli hned vyresino, že Ruth veze rano
Erin do Denveru na letiště a kola mi priveze. No comment! Ted uz asi vsichni
chapete, proc jsem chtela pobliz temto lidem. Jsou proste boží J
Než jsme odjeli, stačili jsme ještě probrat houbaření.
Erin nás jakožto čechy považuje za mistry přes sběr hub. Měly jsme plán jak
půjdeme společně na houby ted v srpnu. Bohužel to nevyjde a tak se nás
snažila přesvědčit, ať určitě jdeme sami, že houbaření je tu, vzhledem k tomu,
že to nikdo moc neprovozuje, opravdu ráj. Naše námitky, že co jako medvědi,
mountain lioni, hadi aspol. se jen smala, že to nesmime videt tak dramaticky a
že není čeho se bát, oni pry před lidmi zdrhaji. No to se unás říká o divokých
prasatech taky a občas je přesto někdo potká. Ale, aby uklidnila naše obavy,
našla Erin pohotově na googlu skupinku houbařů, která se schází v určité
dny a vyráží do lesa mírně organizovaně. No, uvidíme. Kaťu houbaření nebere a
my s Matym jsme zlákaní, i když ta zvěř????
Wow, to byl den……nemuzu usnout
A jestli to půjde takhle dál, mám do vánoc fakt sepsanou slušnou bibli...
Žádné komentáře:
Okomentovat