Středa 6.8.
Matyáš je geniální, rozhýbal internet na domácím počítači a
tím pádem i tisk. Už jsem byla odhodlaná jít tisknout do Kinko’s copy cetra, jak doporučil Johník, ale Maty nás
zachránil. Dotiskla jsem tedy očkovací průkazy, smlouvu s Tmobilem, rodné
listy a vše dokompletovala. A jede se do Lovelandské školy. Je tu dnes rušněji
než minule a tak se ztrácí moje představa, že budeme s úřednicí procházet
všechny dokumenty zda je v nich vše potřebné. Složku si od nás vzala a jediné
co jsme řešili byl ročník, do kterého děti zapsat. Bude volat ohledně termínu
přezkoušení z angličtiny.
Zjistujeme, že kousek za školou je jezero. Parádní, ale
bohužel jen na romantické procházky, koupat se tu smí jen na cca 50m2
ohraničené plochy, což je celkem masakr jak můžeme vidět. Jezero je soukromé.
Dnes potřebujeme udelat velky nakup potravin. Všechno včetne
cukru, mouky, kafe, čaj, maso. No, zkrátka se trochu zásobit, abychom nejezdili
kupovat potraviny ob den. Walmart nacházíme opět kousek od domu na jedné z hlavních
tříd vedoucích z jihu na sever a tedy od nás směrem na centrum.
Na obed už jsme zpet. Snazim se vyrobit něco na způsob mé
tradiční směsi z mletého masa se špagetami. Směska se vcelku povedla, ale
špagety jsme tak uplne netrefili. I když člověk by řekl : co se tak nedá trefit
na špagetách? Ale totálně se při vaření rozlámaly a chutově to bylo takové bez
chuti a zápachu, trochu blátivé konzistence.
Odpolední siestička a podvečerní vyjíždka na našich nových
kolech, juchuuuu J
Káťa nám dala košem, takže první průzkumnou vyjíždku
podnikáme s Matym sami. Prohlédli jsme cyklo mapu a bohužel zjistili, že
super stezky jsou kousek dál, kam je třeba se přiblížit po silnici. Což se mi
zatím nelíbí. Mají sice značené na silnicích pruhy pro cyklisty, ale některé
silnice jsou fakt dost frekventované. A tak jsme dnes projeli naší čtvr´t, krosly
jednu hlavní ulici a ocitli se v druhé
obytné čtvrti. Tou jsme se opět po
přejetí jedné čtyřproudovky (samozřejmě na přechodu pro chodce– info pro
babičky J)
dostali k jezeru, okolo kterého vedla luxusní stezka. Na naše poměry nic
velkého, ale uprostřed seděli na jakémsi ostrůvku nádherní pelikáni. Začali jsme se vracet zpět. Naštěstí cesta vedla většinou po
rovině. Dva, tři malé kopečky nám daly dost zabrat. Kola sice máme a darovanému
koni na zub sahat nebudeme, ale bude to velká výzva a posilovna tyhle půjčené
bicykly. Jsou to kola, kterým zde říkají „městská“. Žádný horák“ s parádní
přehazovačkou, jak jsme zvyklí. Ale jsme za ně vděční.
Večerní víření v Jaccuzi asi zavedeme jako tradici,
pecka !
Žádné komentáře:
Okomentovat