čtvrtek 4. září 2014

Víkend v Gore Pass na chatě u Pat a Dwana

Víkend u Pat a Dwana jsme si fakt po prvním školním týdnu zasloužili.
Vyrazili jsme v sobotu ráno kolem 9 hodiny. Cestu jsem naplánovala přes Estes park. Je to nejdelší varianta, ale nejkrásnější. A my máme ČAS! No není to krása mít čas J
Dětičky na víkend odjíždějí lehce nenaladěné. Představa prodlouženého víkendu bez společnosti vrstevníků a navíc bez INTERNETU !!! Holá hrůza !!!
Ale….
Cesta jde skvěle, včetně obídku a několika zastávek na focení. Na místě jsme za 4,5 hodiny. Vzhledem k tomu, že nejkratší cesta trvá 3,5 hodky, mi tato varianta s panoramaty, které prohlížíme z výšek cca 3700 m nad mořem, přijde úžasná. Na nejvyšším bodě si i my sportsmeni uvědomujeme, že popoběhnout od auta pár metrů po rovince, způsobuje zadýchání jako když vyběhneme schody.
Počasí nám přeje, viditelnost skvělá. Jen na zvěř nemáme příliš štěstí. Ke konci cesty pár jelínků, což je na místní poměry jako nic.
Na chatě po skvělém přivítání s Pat a Dwanem jdeme na ryby. Nedaleko je jezírko plné pstruhů. Zvláštní pocit rybařit u jezírka v divočině, kde lidé vypráví jak viděli medvěda, jeleny, losi, ale třeba i pumu. Musíme si zvykat. Lidé tu žijí, jezdí sem na chaty a historky o sežraných lidech divokou zvěří tu pohledat, takže kliiiid!

První ulovení pstruzi. Jeden Maty, jeden Káťa. Nutno podotknout, že Káťa nechodí rybařit příliš ráda a prut bere do ruky jen velmi vyjímečně. Zato, kdykoli ho vyjímečně do ruky vezme, chytne rybu. A tak se taky stalo, že se jí ryba chytla na háček na malé loďce, kterou jsme měli na rybaření též k dispozici a Káťa jak to nečekala, spanikařila a začala na malé loďce docela divoce poskakovat a křičet: jee, a co ted s tou rybou???:-))) Maty nevěděl jestli se smát, odháčkovat rybu, klidnit Káťu, aby je nepřevrhla. Ale nakonec situaci zvládli a do jezírka, kterému tady říkají BRRR jezírko jak je ledové, nespadli. My s Dwanem pozorujíc scénku ze břehu, jsme se docela dobře nasmáli.

Gratulace k narozeninám. Pat a Dwane mají oba příští týden narozeniny. Vyrobila jsem dort. Konzistence vypadá slibně, avšak estetika selhala. Koupila jsem ozdoby (naštěstí jedlé), které se z pátečního večera do soboty rána totálně na dortu rozpily. Takže vezu spíše moderní, velmi abstraktní umění.


Večer párty v chatě u rodičů Tracy. Skvělé přivítání s Ericem a Tracy.Dcera Anna je neskutečně roztomilá a samozřejmě na první pohled zamilovaná do Káti, stejně jako každý prcek, který uvidí Kačenku. Tedy ted už asi nejen každý prcekJ
O Tracy rodičích jsem hodně slyšela vyprávět, maminka Bev je hodně nemocná – musí si vozit za sebou vozíček s napojením na kyslík,chudák. Táta Larry je sekáč, lovec. Chata plná vycpaných zvířat. Mnoo, z toho jsme měli trochu rozporuplné pocity, Dwane tomu otevřeně říká zvířecí hřbitov. A mě to tak taky připadá. Ale některé kousky – třeba obr los z Aljašky, byly opravdu neskutečné. Chatu museli od minule, co jsem tu byla přistavit, páč neměli kam dávat vycpaná zvířata.
Večeře velkolepá. Připojili se ještě Paul a Sheryl.
Hamburgery, klobásy, kterým tu říkají Brats(asi jako Bratwurst myslím) a spousta různých moc dobrých salátků, fazolí a příloh. Zmrzlinka na závěr.
Jeli jsme autem, přestože je to kousek. Pat je ještě po operaci natrženého svalu húře pohyblivá. Ale rychle se lepší, doktoři si pochvalují. Po chatě však raději chodí s pomocným chodítkem. Prý to nemá ještě naplno zatěžovat.

Neděle ráno výborná snídaně. Maty už se nemůže dočkat opět na ryby. A taky, že ví proč. Dnešního dne totiž slovil svou největší rybu. Největší pstruh za svou rybářskou karieru. Úžasný zážitek pro Matyho i pro všechny, kdo pak na fotce(bohužel jsme u toho nikdo krom Kačenky nebyli) tuto velerybu chválí.
Eric, Tracy, Larry a Dwane nás berou na výlet na čtyřkolky. Jedeme možná 2-3 hodiny mnohdy neskutečně krkolomným terénem. Co tyhle čtyřkolky dokážou překonat, to je fakt něco.
A když to nepřekonají čtyřkolky, vyskáčou chlapi ven a tu přepilují spadlý kmen, tu přestaví kmeny přes potok tak, aby se dalo lépe přejet. No zkrátka horalové, je vidět, že se drsných horských podmínek nebojí.
Tracy mi cestou vypráví jak se letos v létě byla projít a viděla medvěda. Prý šla sama a fakt se docela bála. Medvěd ji naštěstí neucítil, tak se otočila a rychlým krokem šla zpět.
Taky jsem našli houby. Pobavila mě nedůvěra místních v bezpečnost hub. Byly to modráci a když jsem je pak obalila a osmažila, olizovali se za ušima.
Dnešní party se konná v chatě Pat a Dwana. Grilovaná žebra a opět nespočet salátů a příloh. Mňammm J
Abych nezapoměla, tak se tady příliš nepije. V nadmořské výšce kolem 3500m nad mořem je rychlá smrt, takže nanejvýš 1-2 skleničky vína…
A ještě musím poznamenat, že ten úžasnej srub si stavěli Pat s Dwanem sami a veškeré vybavení včetně postelí, židlí, stolů, lamp, no zkrátka vše uvnitř vyráběl Dwane. Klobouk dolů…nebo možná dva

Pondělní cesta zpět přes Cameron Pass opět úchvatná. Kratší než přes Estes park. A neplatí se žádný průjezd jako v Estes.
Děti před cestou uzavřeli sázku kolikrát opět zastavím na focení. Mnoo, už mockrát nee. Asi ani mí největší příznivci by neocenili nespočet fotek horských masivů, i když překrásných…

Teprve krátce před příjezdem do Fort Collins se naše telefony opět připojují na signál. Ale vlastně jsme po internetu ani nevzdechli.

Tento víkend byl jeden velký relax, krása, nové zkušenosti a zážitky a úžasná setkání. Děkuji za něj..

Žádné komentáře:

Okomentovat