Sobotni snidane v Georgetown Mountain Inn stejne kontinentalni jako vcera. Muffin, kafe, caj, dzus...bida
Odjizdime z hotelu smer Loveland ski area, snezi. Parkoviste v Loveland praska ve svech, cedule odkazuje na vzdalenejsi parking. Mame vsak stesti, uvolnilo se jedno misto a tak jsme zanavigovani na stejne, blizsi parkoviste jako vcera. V ramci planu vratit vse odpo, ukladame boty na prezuti do pujcovny lyzi. Kdyz vychazime z pujcovny fuci uz hodne silny vichr a chumeli tak, ze neni prilis videt. Na mega frontu na vlek ale dohlednem. Bohuzel ani dnes nepustili dalsi vleky, a tak se 'vikendaci' nakumulovali na tento jeden v provozu. Kam se hrabou nase spindlerovske fronty. Zklamane odchazime do restauracky s tim, ze pockame v teple u caje a dame pocasi sanci.
Cca po hodine to vzdavame. Fronta stejna, pocasi horsi! Predstava, ze ten dav vystojime, ale stejne tak se s davem budeme sunout dolu, nas opravdu nelaka.
A tak si rikam, ze nez si zkazit skvely dojem ze vcerejsi lyzovacky, radeji tratime na pujcovnem a permanentkach. Ale zase pojedem domu za svetla a dalnice pres den nebude tak plna aut jako vecer po zavreni vleku.
Vracime tedy vybavu a vyrazime.
Po par kilometrech na nastesti v ten okamzik prazdne dalnici dostavam smyk. Auto na lede smyka do prostred dalnice a strhava levym prednim bokem svodidla. Po strzeni nekolika svodidel jsme nejak odmrsteni zpet do silnice, kde se jeste parkrat otocime a zustavame stat kolmo na hrane praveho pruhu a zasnezeneho travnikoveho pasu. Co ted? Ani nevim jestli jsem slapala na plyn nebo na brzdu. Par okamziku stojime. Pronesu jen: prave jsem nas mohla zabit! a klepu se po celem tele. Deti me uklidnuji, ze jsme v pohode, stojime a nic se nam nestalo. Skvele a racionalne, i kdyz samozrejme jsou taky roztreseni.
Po par minutach, mozna hned cca 1-2 min.u nas stavi odtahovka. Je takova nahoda vubec mozna? No, kdyz pak cestou vidim kolik nabouranych aut potkavame, tak o nahode neni rec. Odtahovky tu proste v tomto pocasi jezdi sbirat zdemolovana auta.
Pro nas vsak v ten okamzik zachrana po vsech strankach. Zanavigoval mne vic ke strane, nabidl presednuti do jeho vytopeneho auta a zavolal policajty. Ja se zatim snazim dovolat Ruth, chjooo. Tak tohle byla moje nejcernejsi predstava. A je to tu... Zaznamnik. Nechavam vzkaz. Nejak v ten moment vubec nemyslim na to, ze anglicky nerada telefonuju. Musim. Volam pojistovnu. Potrebuji poradit co ted. Odtahovka mi nabizi odtah do Silverthornu. Cca 15 mil opacnym smerem nez potrebujeme. Nesmysl! Pojistovna vsak potvrzuje, ze hradi jen odtah do nejblizsiho shopu odtahovky. Achjoo! Tak timto zacinaji prvni ztraty. Pri pohledu na auto, to ale asi nebudou jedine ztraty. Pekne jsem si asi vydelala. Hlavni bude pojistne kryti.
Policajt prijizdi cca po pulhodine. Milej chlapik. Sepisuje vse cca pul hodiny. Dostavam pokutu 128$ Pokud ji do 20 dnu neuhradim, pujdu do vezeni! Fakt!:-)) Takze hned v pondeli rano platim jak mourovata:-))
Chlapik z odtahovky- Guatemalec zijici v americe 16 let docela fajn. Napomocen s hovorem s pojistovnou. Jejich system telefonniho automatu s tisici moznostmi me docela dostal.
Kdyz je vse vyrizeno a je za mnou i prvni hovor s Ruth a Petem, vyrazime smer Fort Collins. Odhad 5 hodin nastesti nevyjde, jede se pomaleji, ale cca za 3 hodky jsme na miste.
Pete a Ruth jsou vynikajici. Ubezpecuji me, ze maji dobrou pojistku a ze je hlavni, ze se nam nic nestalo. Jasne, to je fakt naprosto nejdulezitejsi. Radeji nedomyslet..
Kdyz ale Erin chtela pouzivat auto az odjedeme. No s tim ted nic nenadelam...
Domlouvame se na odtahu do Volvo Pedersen ve Ft.Collins.
Cesta nic moc, porad chumeli. Cestou volam Johnovi jestli by nas mohl vyzvednout u Volva Pedersen.
Vyzvedava nas a total zmordovane a unavene nas veze domu. Diky Johne, nase zachrano! Privitani s Betty. Opet obrovska podpora. Ja ty lidi tady miluju.
Nejradsi bych zalezla a nekolik dni nevylezla. Ale.. zitra rano ma Maty zapas v Highland Hills a Kata zavody v Lovelandu. Pat s Dwanem meli prijet a vzit Katu na zavody, bez ohledu na bouracku. Situace je komplikovanejsi diky pocasi.
Muze byt zavrena dalnice mezi Cheyenne a Fort Collins.
John nabizi, ze vezme Matyho na zapas. Pry za gola:-) a kdyz neda, tak za pet dolaru:-) Maty dal, tak si to zase s Johnem uzili.
Nas s Katou vyzvedli v 10 hodin Pat s Dwanem. Dalnice dnes v pohode, opet sviti slunicko.
Kata zazavodila opet s lepsimi casy nez minule. Trenink 4-5x tydne je znat. Tyto zavody Loveland fall open jsou zatim nejvetsi co se Kata ucastni a zrejme i posledni tady. V rozplavbe je nekdy i 100 plavcu. Takze konkurence obrovska. Kata je borkyne. Temer nikoho tu nezna. Ani jeji trener tu dnes neni. Vse musi tedy zvladnout uplne sama, vedet kdy kde byt. A zvlada to uzasne. Je to dlouhy den, protoze ctyri discipliny mezi 10.30 a 15.30 a veskere cekani mezi tim je vazne zdlouhave. Chudak Dwane. My s Pat mame porad co probirat. Jeste, ze si vedle prisedla velice povidava pani a alespon tak Dwanovi ubiha cas lepe.
Po zavodech jedeme vyzvednout Matyho domu. Betty s Johnem jsou na prvnim violovem koncerte jejich vnoucka. Setkavame se s nimi v lovelandske restauraci Henry's. Jsem moc rada, ze se konecne mohou poznat vsichni tito bajecni lide. Jidlo v Henry's lahudkove.
To byl tedy vydatny vikend. Jsem vystavena jak pomeranc. Zazitky jsme meli zatim same pozitivni, tak ted mame neco na vyvazeni situace.
Podpora vsech pratel tady, je vsak neco, co clovek nezaziva bezne. Jsem vazne poctena, ze jsem kdysi poznala Erin a diky tomu pozdeji jeji rodice Ruth a Peta, pratele rodicu Pat a Dwana a letos Betty s Johnem.
S jejich pomoci a podporou tu zvladame i neprijemnosti a je nam tu skvele.
