Po zmatcich kolem hokeje, vyrazime v sobotu rano smer Gore Pass za Pat a Dwanem. Jsem rada, ze to nakonec vyslo a i tata uvidi tu krasu v mistnich horach, nadherny srub mych kamaradu a zazije tu uzasnou atmosferu. Kolem 14 h jsme na miste. Ubytujem se, horni pokojicky mame pro sebe. Spim s Katou a tata a Matym. Ihned samozrejme vyrazime na ryby. Samozrejme ctyrkolkou, na kterou se Kata i Maty nemohli dockat. Ryby k veceri bohuzel nejsou.
V nedeli jedeme na velky vylet k rece Colorado. Dwane nas bere ruznyma silnickama, kde nepotkame zivacka. Zato panoramata, ktera mame diky tomu moznost videt, jsou uchvatna.
Mijime nejvyssi bod mistni oblastni Gore Pass ve vysce 9514 stop neboli priblizne 3100 m nad morem. V prubehu nasi cesty se rapidne ochlazuje, ato nejen diky nadmorske vysce. Bohuzel po prijezdu dolu do udoli ke Colorado river je zima a prsi. Jeste stihame s Katou a Dwanem projit kousek nadherne stezky podel reky, zatimco Maty s tatou rybari. Ale pri navratu jsou uz ti dva tak zmrzli, ze spechame k autu a mazeme zpet do tepla chaty ke krbicku.
Tatovi neni uplne nejlip. Uz u reky poznamenal, ze se mu blbe dycha. V chate, v klidu je to lepsi a tak ucime nase US pratele prsi. Pat na oplatku uci tatu Soliter. Neskutecne zabavne, kdyz jdu s detma k jezirku na ryby a zustali tata s Pat a Dwanem sami. Pry si "pekne pokecali", rukama, nohama a psanim a kreslenim... A pry se u toho neskutecne bavili. A karty taky pry sblizuji, chaaa. Dobry, mam radost, vsichni vypadali fakt happy.
V pondeli jsem omluvila deti ze skoly a tak jeste dopoledne zustavame na chajde. Po poledni vyrazime k domovu. Tentokrat volime nejkratsi cestu, ale riskantni vzhledem k doprave a moznym zacpam. Az k Geortownu to jde skvele. Zajizdim proto ke kratke prohlidce toho mestecka, kde se tezilo a dodnes tezi zlato. Mestecko nadherne, ale zima, na kterou nejsme vybaveni, takze zadne velke prochazeni. Na vrcholcich hor cestou vidime prvni poprasek snehu. Kata jasa!
Pred Denverem je nekolik zuzeni vozovky, a tak precijen cesta trva opet skoro 4 hodiny, stejne jako pres Cameron pass.
Az doma tata priznava, ze mu bylo blbe. Nemohl dobre dychat a v noci nemohl spat. Tahle elevation sickness umi byt pekne neprijemna vec.
Žádné komentáře:
Okomentovat