Káťa a Maty už se evidentně srovnali s časem. Vstávání
jako doma - 11 – 12h. Mě to tady zatím funguje co se denního biorytmu týká
velmi dobře. Usínám mezi 10-11 večer a ráno jsem čilá mezi 6-7.
Jet
lag už taky za mnou a tenhle režim mi vyhovuje.
Přeci tu krásu tady neprospim J Dopoledne mám momentálně pro sebe a tak můžu číst, psát a trochu i pracovat. Mnooo, vybičovat se k udělání výplat,
přípravě eshopu pro účetnictví, fakturám a spol. mě stojí hodně úsilí. Ale
příští měsíc si musím vyhradit první dva, tři dny na začátku fakt jen na práci,
kterou jsem slíbila dělat i takto na dálku, ať to není vše jen na mamince,
kterou jsem doma zahrnula slušnym množství práce navíc. Za měsíc bude jiný
program, děti ve škole, tak to třeba půjde líp.
Včera jsme s dětmi domluvili dnešní golfik. Počasí se
ale během dopoledne zhoršuje a kolem poledne, když se mládež probírá k životu,
se začínají stahovat mraky a prvně bouřit. Vypadá to tedy na první prolenošený
den, ale Maty má nápad, jít si zabruslit a vyzkoušet nové brusle. Na zimáku,
kde budou treninky mají volné hodiny bruslení téměř každý den. Některé dny jsou
dokonce vyhrazené klukům – hokejistům, kdy si mohou ve výzbroji, avšak i s hokejkou
a pukem bruslit sami jak je libo. Tomu říkám Nirvána pro nadšeného mladého
hokejistu.
Ale….vše se mění každým okamžikem. A tak kolem 14h už je
počasí zase parádní a my se rozhodujeme pro golf. V pondělí cestou na
zimák jsem jeli kolem jednoho golfového hřiště a Betty nám doporučila druhé.
Mou „nesmírnou šikovností“ končíme na třetím, které jsme neviděli a ani nám ho
nikdo nedoporučil. Malým nedopatřením jsem na webovkách vzala telefon tohoto
Cattail Creek Golf místo Marrianne Butte golf, který nám doporučila Betty. Mohla
mě trknout cena, ale právě ta se mi asi na Cattail líbila víc a tak mě to“starýho
skrblíka“ vedlo tímto směrem. Zkončili jsme tak na cvičné devítce, kde všechny
jamky jsou tří parry. No na první pokus
a rozcvičení dobrý. Zase jsem pro radost dětem vzala bugynu a tak jsme měli
opět báječné odpoledne a spoustu zábavy. Ještě nikdy jsem nehrála na hřišti,
kde jsou v houfech husy, které všude – včetně greenů hážou bobky. Takové
pattování mezi husími bobky je fakt něco.
Hřiště je cca 10-15 min od domova a cestou zpátky chytáme
neskutečnou průtrž mračen. Místní nás varovali, že bouřky tady mohou přijít
velmi rychle, ale tohle byl fakt fofr. Nádherný západ slunce, podvečerní
sluníčko ideální na focení. Děláme ještě pár fotek venku a další minutu mraky a
za chvíli na to kroupy a průtrž přes, kterou nejde vidět na cestu. Jedu krokem,
ale naštěstí i všechny auta kolem mne též. Ale jak rychle to přišlo, tak rychle
zkončilo. Průtrž byla záležitost cca 5- 10 minut.
K večeři máme pizzu. Polotovar z Wallmartu.
Průměr, trochu vyšší těsto než u nás. Menší boj s troubou. Plynová trouba
na elektronické ovládání. Zajímavá kombinace, ale náš skvělý Maty opět
zabodoval a ovládání trouby zkrotil.
Během večeře volala Pat. Už se vrátili z Pinedale, kde
měla sraz s lidmi ze střední školy po 50 letech. Pat vůbec nevypadá na ten
věk. Moc ráda jsem jí slyšela a domluvily jsme se, že se o víkendu sejdeme.
Říkala, že se se mnou chtějí vidět i Eric a Tracy – znám je z léta 2008,
kdy jsme se Zdenkou byly na svatbě Erin . Při odjezdu jsme u nich se Zdenkou
přespaly a povídali jsme do noci a Eric nám hrál na kytaru. Byl to skvělý večer
tenkrát. A taky Tom a Anita – to byla velká sranda, když jsme se Zdenkou strávili
odpoledne u jejich chaty a vařil se kotel jejich speciality, kterou už dnes
neumim přesně popsat, ale bylo to boží. Něco jako, když dáte do obřího hrnce
kuřecí stehna, krevety, klobásy, celé kukuřice, brambory a různé další dobroty
a hlavně to skvělě okořeníte a vaříte to venku na ohni a pak to jíte na velkém
dřevěném stole jen na novinách, které pak sbalíte a zbytky tak zlikvidujete. Je
mi jasné co si teď říkáte. Ale byl to fakt zážitek a hlavně to odpoledne bylo
nezapomenutelné. Brečeli jsme tenkrát smíchy. Paula a Sheryl jsem poznala při poslední návštěvě Pat a
Dwayna v Pze. Taky milí lidičky. Pat mě na ně odkazovala ted tento první
týden, kdy ona nebyla po ruce. Prý se mám obrátit na Sheryl a Paula, kdybych
cokoli potřebovala.
No, abych to zkrátila…nějak jsem se rozpovídala. S Pat jsme
domluvily setkání na víkend. Ještě si
řekneme jestli my do Cheyenne nebo oni sem za námi.
Už se strašně těším !!! To bude zase doják J
Žádné komentáře:
Okomentovat